publikováno: 27.03.2025
Ten pocit známe ze vztahu asi každý. Ty myšlenky, které začínají slovy: "A co když...?" Někdy jsme podezíraví sami od sebe, někdy nám brouka do hlavy nasadí známý nebo sám partner. Říká se, že drobná žárlivost je milá a dokazuje, že toho druhého milujeme. Musíme se ale držet toho přídomku "drobná". Slyšeli jste někdy něco o chorobné žárlivosti? A nejste jejím nositelem?
Chorobná žárlivost je také známá pod termínem patologická žárlivost a představuje emoční stav, v němž žárlivý člověk pociťuje iracionální strach z toho, že mu je jeho partner nevěrný. Chorobně žárlivý člověk projevuje nadměrnou a nepřiměřenou, až přehnanou žárlivost v rámci svého vztahu. Toto chování je často nespravedlivé a založené na iracionálních nebo nepodložených podezřeních. Takový člověk žije neustále ve stresu a úzkosti, která způsobuje myšlenky na to, že jeho partnerka je mu nevěrná nebo projevuje zájem o jiné osoby. A to i přesto, že neexistují žádné důkazy k potvrzení těchto podezření. Tato osoba je neustále ve stavu přežití a zkoumá hrozby a nebezpečí, které mohou ohrozit její vztah. Pro organismus a tělo je to velice unavující a postupně to vede k vyčerpání. To se může projevovat různě, od podrážděnosti, únavy, stresu přes příznaky úzkosti až po nespavost a fyzické příznaky. Studie z roku 2020 provedená na heterosexuálních vztazích zjistila, že muži mají tendenci pociťovat žárlivost na dominanci třetí strany a více se obávají sexuální nevěry, zatímco ženy mají tendenci pociťovat žárlivost na atraktivitu třetí strany a více se obávají emocionální nevěry.
Největší ironií není, že se takový člověk bojí ztráty, nevěry, zklamání nebo zrady. Ale fakt, že investuje všechnu svou energii, aby měl naprostou kontrolu nad svým partnerem i vztahem a tím takový člověk ztrácí sám sebe i svůj život.
Já si tím před několika lety sám prošel a moc dobře vím, jaké to je investovat všechnu energii do vztahu a přijít o svůj život. Postupně jsem přišel o své zájmy, koníčky, cíle i svou individuální autenticitu na úkor partnerky a vztahu. Neustálou kontrolou partnerky a ujišťováním, že je všechno v pořádku, jsem začal zanedbávat své osobní zájmy, cíle a přátelství, rodinu a vztahy mimo partnerku. Největší ironií na tom všem bylo, že čím více jsem byl fixován na svou partnerku a vztah, tím více jsem byl osamělý a izolovaný. Ve výsledku jsem postupně ztratil kontakt s tím, kdo jsem, a hlavně co mě dělá šťastným mimo můj vztah. To, co mě a celý můj život definovalo, byl můj vztah a moje role v něm. Pokud víš, o čem mluvím a máš s tím osobní zkušenosti, asi si dovedeš představit, jaký to mělo vliv na mé sebevědomí. Doslova to moje sebevědomí roztříštilo na třísky. Byl jsem po rozchodu zlomený a ztracený. Rozchodem se u mě rozjela deprese a já se pokusil o sebevraždu. To u mě odstartovalo cestu ke změně, která mi změnila život a pořád po této cestě kráčím i dnes a neustále mě obohacuje.
U mě bylo všechno ještě umocněno závislostí na partnerkách a obecně na druhých lidech. Hledal jsem neustále potvrzení o své hodnotě i svém vzhledu u druhých. Potřeboval jsem ujištění, že mě partnerka miluje, přijímá a je se mnou spokojená a že je všechno v pořádku. Kdykoliv se objevil nějaký problém, změnilo se chování mé partnerky nebo nebylo všechno úplně v pořádku, začal jsem pociťovat strach, stres, úzkost a reagoval jsem nepřiměřeně, což narušovalo důvěru ve vztahu a způsobovalo další konflikty a hádky. Zašlo to až tak daleko, že jsem se naučil žít prakticky neustále ve stavu přežití – chronický stres, strach a úzkost (reakce boj nebo útěk), kde, jak už možná víš, mozek neustále vyhledává hrozby a nebezpečí a tělo na ně reaguje.
Čím déle v tomto stavu žiješ, tím více hrozeb a nebezpečí tvůj mozek nachází a vše se postupně zhoršuje a vidíš je i tam, kde žádné nejsou až se můžeš ocitnout v paranoidní žárlivosti. V tomto stavu už nevíš, čemu věřit a co je skutečné nebo je to jen projekce tvé mysli, domněnek a katastrofizace – nejhorších možných scénářů, které tvůj mozek (mysl) nabízí. To byl můj příběh, respektive moje zkušenosti s chorobnou žárlivostí.
Není to jen můj příběh, ale častý problém mnoha mých klientů. Rovněž to potvrzuje výzkum, že vysoká míra vzájemné i jednostranné závislosti ve vztahu může zvýšit riziko žárlivosti. Abys pochopil, jak zoufalý jsem tehdy byl, musíš vědět, že jsem se kvůli ní vydal na 15 km pěší cestu uprostřed noci za svou partnerkou, abych ji zkontroloval a udělal scénu… 15 km tam a 15 km zpět. Autobus v noci nejezdil a já musel jít pěšky. I přesto, že jsem druhý den musel jít do práce. Ano, takový magor jsem tehdy byl. Ale o to více mě to pak nakoplo ke změně. Absolvoval jsem mnoho terapií, a přesto mi žárlivost zničila několik dalších vztahů, způsobila mnoho stresu a úzkosti. Nakonec se mi podařilo tohoto démona vyhnat z těla a najít svůj vnitřní klid. Pochopil jsem žárlivost na základě své osobní zkušenosti a vytvořil jednoduchý systém, jak překonat žárlivost. Díky dalším zkušenostem ze své praxe s klienty a práci s nimi se mi povedlo celý systém zjednodušit a zefektivnit.
Telefonáty uprostřed noci, sledování každého kroku, nekonečné pátrání po „důkazech“ – to vše vytváří toxické prostředí a způsobuje destruktivní chování, které ničí nejen tvůj vztah, ale i duševní zdraví tebe i tvého partnera. Je to spirála, z níž je těžké uniknout, čím více se to snažíš kontrolovat, tím více tě to unavuje, vyčerpává, způsobuje stres a úzkost. Nakonec tě to stejně ovládne, i když se snažíš sebevíc. Jediná cesta, jak to zastavit, je mít naprosto 100% kontrolu nad svou partnerkou a tím, co, kdy, s kým a kde dělá. Ale to vytváří vězení, ve kterém dříve nebo později nebude chtít zůstat nikdo. Tohle není vztah založený na lásce, svobodě, důvěře, respektu a toleranci. Tohle je opak lásky a dokonalý recept na toxický vztah, který je odsouzen ke konci. Ať už tím, že končí rozchodem, nevěrou, násilím, vězením nebo někdy i hůře vraždou. Takto by se dala definovat chorobná žárlivost. A takto skončit předpokládám asi nechceš, že?
Normální žárlivost je běžnou lidskou emocí, kterou zažije téměř každý z nás v určitém okamžiku života. Je to pocit, který může vzniknout, když vnímáš hrozbu směrem k něčemu, co považuješ za své, nebo když máš strach ze ztráty pozornosti nebo lásky od někoho, na kom ti záleží. Tato emoční reakce může být v mírné formě zcela normální, protože nám napomáhá identifikovat naše hodnoty a potřeby ve vztahu a pracovat s nimi. Jinými slovy nám ukazuje směr a vede nás k sebepoznání a následnému růstu, pokud k ní správně přistupujeme.
Na druhou stranu chorobná žárlivost je mnohem intenzivnější a iracionální. Člověk, který se potýká s chorobnou žárlivostí, pociťuje extrémní, neustálé a často nepodložený strach, stres a úzkost ze zrady nebo nevěry svého partnera. Tato forma žárlivosti vytváří nezdravé, obsedantní chování, jako je neustálé kontrolování volání, narušování soukromí, vyhledávání důkazů nevěry, izolování nebo dokonce verbální a fyzické útoky.
Hlavní rozdíly mezi normální a chorobnou žárlivostí tedy spočívají v intenzitě, racionalitě a dopadech na vztah.
Někdy může být opravdu těžké rozpoznat, kdy žárlivost překračuje hranice normálu a stává se problémem, který vyžaduje odbornou pomoc. Podle výzkumu z roku 2022 mohou nejistoty ve vztahu vznikat, když jeden z partnerů nedůvěřuje sám sobě a cítí se nedostatečný pro partnerovu lásku a pozornost. Jinými slovy má problém s nízkým sebevědomím. Pocit ohrožení, ať už skutečný nebo domnělý, jako je například nevěra, může rovněž vyvolat žárlivost a nejistotu. Podobně může nejistotu způsobit i ztráta blízkosti a intimity nebo neschopnost plně rozvíjet vztah.
Příznaky žárlivosti, i té chorobné, se mohou různit. Vše závisí na příčinách žárlivosti, dynamice vztahu a dalších faktorech.
Mezi nejběžnější projevy chorobné žárlivosti u člověka patří následující:
Já vím, je jich opravdu hodně. Dokonce to neznamená, že musíš mít všechny nebo většinu z nich, abys měl problém s chorobnou žárlivostí. Stačí se identifikovat jen s pár příznaky a znamená to, že je u tebe problém, který bys měl řešit. V opačném případě to povede k toxickému vztahu, negativně to ovlivní tvé sebevědomí i duševní pohodu a rovněž i tvého partnera. Přeci nechceš, aby tvůj partner s tebou byl proto, že musí, ale proto, že chce a sám si svobodně vybral, že chce strávit život po tvém boku.
Pojďme se podívat na některé faktory, které mohou přispět nebo potenciálně způsobit rozvoj patologické žárlivosti:
Studie potvrzuje, že žárlivost je spojená s nízkým sebevědomím. Výzkum z roku 2009 prokazuje, že Facebook, pornografie a další sociální sítě způsobují žárlivost a obecně další problémy, které k tomuto chování přispívají. Vědci potvrzují, že čím déle člověk tráví času na sociálních sítích a také sledováním pornografie, tím více se jeho žárlivost prohlubuje a zintenzivňuje. Mimo to sociální sítě způsobují problémy s nízkým sebevědomím, srovnáváním, závistí a dalšími emočními problémy, které opět vedou jak jinak k žárlivému chování. Existuje celá řada dalších příčin a faktorů, které způsobují nebo posilují žárlivé chování.
Mezi ty nejčastější patří:
To vše jsou faktory, se kterými se dá krásně pracovat a postupně je změnit, vyřešit či odstranit. Mám s tím bohaté zkušenosti a vím, že je to naprosto možné.
Ať si to přiznáváš nebo ne, všechno to má negativní důsledky na tvé sebevědomí i tvou duševní pohodu a zdraví. A nejde jen o tebe, ale také to negativně ovlivňuje tvého partnera a to mnohem více, než si myslíš. Postupně a pomalinku to narušuje tvé štěstí a spokojenost ve vztahu i mimo něj. Vyčerpává tě to, omezuje a brání ti to soustředit se na sebe, své cíle, zájmy, koníčky, kariéru, svůj osobní rozvoj, protože pořád řešíš partnerku a vztah.
Mezi nejběžnější negativní důsledky na duševní zdraví patří:
Zamysli se, zda stojí za to si tímto způsobem zbytečně poškozovat svůj život, vztah a ubližovat svému partnerovi.
Léčba chorobné žárlivosti je zaměřena na budování skutečné vnitřní hodnoty a sebevědomí. Tím nemyslím nějaké trapné tipy na internetu, jak posílit sebevědomí, protože ty ve skutečnosti fungují jen chvilkově, ale jako recept na dlouhodobý úspěch je to naprostá katastrofa. Důležité je si osvojit a naučit se v praxi používat klíčové vztahové dovednosti, které vychází vždy ze zdravého sebevědomí, asertivity a emoční inteligence, nebo ještě lépe emoční koherence – schopnost správně řídit své emoce a pocity, včetně správné regulace nervového systému.
Jak se chceš naučit upřímně otevřeně komunikovat o svých pocitech a potřebách, když nedokážeš pochopit své vlastní emoce a také je efektivně zpracovávat?
Jak chceš mít zdravé hranice, naučit se říkat ne, postavit se na první místo a být v komunikaci asertivní a naučit se „vyjednávat“, když nemáš zdravé sebevědomí a máš problém v oblasti sebelásky?
Jak se chceš naučit řešit konflikty a problémy ve vztahu bez zbytečných hádek, obviňování, nátlaku, manipulace, když nedokážeš opět pochopit a zvládat své emoce, ale také do hry vstupují tvé problémy se sebevědomím a sebeláskou, které ovlivňují a vytváří tvou nejistotu, způsobují strach ze samoty, opuštění, ztráty nebo zrady?
Jak může tvůj vztah prosperovat, když sis vytvořil obranné mechanismy, které tě mají chránit před emoční bolestí z minulosti – nevyřešené trauma z dřívějších vztahů, dětství nebo obojí?
Jak může tvůj vztah růst, když si partnera těmito obrannými mechanismy držíš nevědomě od těla a jsi vůči němu citově i emočně uzavřený?
Jak může takový vztah být zdravý, když zde není důvěra, chybí hluboká intimita a převládá neustálá nejistota?
Možná je čas se nad tím zamyslet.
Klíčové prvky, na které by ses měl zaměřit, pokud chceš překonat chorobnou žárlivost jednou provždy:
Zdroj:
https://relaxhudba.cz/chorobna-zarlivost/
775 725 412
UŽIVATEL
.jpg){kind=logo}